Tohle náhodné setkání mělo příchuť dobrodružství. Začalo v křoví v pražském parku a skončilo v kuchyni. Zamilujte se taky.
Uprostřed zimy, která je na čerstvé ovoce skoupá, vám kdoule rozsvítí sychravý den a naplní ho vábivou vůní. Nabízí se vám skvělá příležitost strávit zimní večer výrobou voňavého džemu, případně speciální pochoutky k sýrům.
Já jsem tohle kdoule potkala náhodou, na podzimní procházce po Letné, v koutě parku, který ostatní míjeli bez povšimnutí. Neváhala jsem a ponořila se do roští, na kterém jsem rozpoznala ochmýřené zlatavé plody. Vylezla jsem po chvíli, rozcuchaná jako to křoví, šťastná a s batohem plným tvrdých malviček.
Teď v zimě můžete kdoule sehnat online. A napřesrok zapátrat po nalezištích v aplikaci Na ovoce. Udělejte si výlet, doma vyložte kdoule na mísu a jejich vonná přítomnost vám nedopřeje klidu. Pro začátek doporučuju zkusit zavařeninu.
Kdoule vám provoní byt i prádlo. Zkuste trik vašich prababiček
Recept na kdoulový džem
Kdoule nejsou na pohled nic moc, za syrova jsou prakticky nepoživatelné. Ale stačí je chvíli povařit a báječně změknou. Díky vysokému obsahu pektinu skvělé želírují, takže úspěch máte zaručený.
Budete potřebovat 4 kdoule (nebo šest menších), pískový cukr a šťávu z jednoho citrónu.
Kdoule omyjte, oloupejte a vykrájejte jádřince. Ty si schovejte, na konci vám prozradím, na co jsou v zimě dobré. Ovoce pokrájené na větší kousky vložte do většího kastrolu, ideálně litinového, a přilijte tolik vody, aby bylo ponořené. Potom povařte asi půl hodiny, dokud kdoule úplně nezměknou.
Vodu slijte a ovoce rozmixujte. Pyré zvažte, vraťte do kastrolu a na každý kilogram směsi přisypte půl kila cukru. Přidejte citrónovou šťávu a postavte na sporák. Míchejte na mírném ohni, dokud se cukr nerozpustí. Když směs dostoupí bodu varu, pokračujte občasným zamícháním, aby se džem nepřichytil a nezačal připalovat na dně při krajích kastrolu.
Vařte asi tak tři čtvrtě hodiny a potom naplňte do skleniček vypláchnutých vařící vodou a vysterilizovaných v troubě při teplotě 120˚C. Zavíčkujte, obraťte dnem vzhůru a přikryjte je utěrkou.
Kdoulový džem je pochoutka, jakou v obchodě nekoupíte
Kdoule, jejich původ a cesta Evropou
Kdoule (Cydonia oblonga) jsou druhově starší než jablka. Pocházejí z Kavkazu a jejich kulinární cesta vede až opačný konec kontinentu, do Portugalska. Kdoulovou zavařeninu tam dělá každá druhá babička, pod názvem marmelada. Ve Španělsku z kdoulí vyrábějí membrillo, sladkou kdoulovou pastu, která se dá krájet. Ve starších českých kuchařkách ji najdete pod nepříliš lákavým názvem „kdoulový sýr.“
Na jemné plátky nakrájené membrillo (vyslovte membrijo) se výborně hodí k ostřejším sýrům jako například ovčí manchego, ale i třeba ke zralému čedaru. Anebo k mlsání jen tak. A taky jako originální dárek, ideálně v balíčku s dobrým sýrem.
Recept na membrillo
Výchozí kroky jsou stejné jako u zavařeniny. Potřebujete 4 kdoule (nebo šest menších), pískový cukr a šťávu z jednoho citrónu.
Omyté kdoule bez jádřinců pokrájejte na kousky, vložte do kastrolu, ideálně litinového, a přilijte tolik vody, aby byly ponořené. Potom povařte asi půl hodiny, dokud kdoule úplně nezměknou.
Vodu slijte a ovoce rozmixujte. Na každý kilogram směsi přisypte půl kila cukru. Přidejte citrónovou šťávu a vařte na mírném ohni a míchejte, dokud se cukr nerozpustí. A teď začíná projekt pro vytrvalce. Směs je potřeba neustále míchat a vařit tak dlouho, dokud se neodpaří velká část vody a vařečka za sebou nenechává stopu. Trvá to tak hodinu až dvě.
Mezitím si nachystejte hlubší pekáček nebo zapékací mísu o rozměru asi 18 x 25 centimetrů a vymažte ji chuťově neutrálním olejem. Když je směs tak hustá, že v ní vařečka prakticky stojí nalijte hmotu do pekáčku a strčte ji do trouby zapnuté na nejnižší teplotu (50˚C).
Kdoulovou pastu sušte tak 3–4 hodiny, pak nechte v pekáčku zchladnout a zatuhnout. Druhý den ostrým nožem nakrájejte membrillo na čtverečky. Zabalte každý do papíru na pečení, pak do alobalu a uložte do lednice, popřípadě potěšte nějaké dobré přátele.
Membrillo vydrží v ledničce až 6 měsíců, s úspěchem ho skladuji i v mrazáku, kde vydrží prakticky věčně (dokud ho neobjeví členové rodiny). Pro děti můžete vyrobit ovocná cukrátka. Kdoulovou pastu nakrájejte na malé kostičky a obalte v moučkovém cukru. Skladujte ve vzduchotěsně uzavřené nádobě.
Španělské membrillo si můžete připravit i z českých kdoulí
Kdoule v lidových obyčejích a mýtech
Kdouloně jsou u nás spíš vzácnost, v teplejších krajích se vysazují nejen kvůli plodům, ale i pro okrasu, protože na jaře rozkvétají záplavou růžových květů. Ve Slavonii sázejí kdouloň při narození dítěte jako symbol plodnosti, lásky a života.
Není divu, že tohle ovoce se smyslnou vůní zmiňuje i biblická Píseň písní. Kdoule prý byly také bájným zlatým jablkem Hesperidek, které měl z jejich zahrady ukrást Hérakles.
Ještě moje babička měla ve zvyku vkládat kdoule do prádelníku, kde změkly a provoněly uložené prádlo. Ostatně, skladovat kdoule se doporučuje na suchém místě a měkkém podkladu, ne však společně s jablky.
Ovocné mlsání, které je skoro zdravé
Recept proti bolení v krku
Na Středním Východě se odvar z jadérek používá při bolestech v krku. Opravdu to pomáhá, po přidání medu a citrónu získáte lahodný nápoj, který v krku jen pohladí. Recept je známý i u nás, pod „chutným“ názvem kdoulový šlem.
Další recepty a info o kdoulích:
N. Slater: Tender (volume II), Fourth Estate, 2010
M. Klimentová, S Štampach: Ovocné pochoutky v našem jídelníčku, Práce, 1965